Těžké dny a výživa. Zpráva pro ty, co se občas potácejí.

Hlavně klid, naslouchat své intuici a dovolit si překračovat pravidla.

Jsou dny, kdy člověk zapomene na všechny své výživové priority, na to, co si předsevzal, na to, k čemu se odhodlal. Jsou dny, kdy jde výživa úplně stranou a do popředí se tlačí… zkrátka život. Najednou se naše priority změní a záleží nám na věcech, které vnímáme jako akutní – na zdraví našem a našich blízkých, na našem životním naplnění, na vztazích s rodinou, s přáteli, na našem vlastním vztahu k sobě.

Leckdy píšu o tom, jak zvládnout svůj stravovací režim i ve chvílích, které jsou náročné. Dnes otevřeně přiznávám, že jsem to nezvládla. Holt je to tak, nedá se svítit. Nebo jsem to zvládla, ale jiným způsobem? Sama nevím. Některé dny si zkrátka vyžadují jiný životní přístup. Jedním z takových dní byl pro mě dnešek.

O co jde. Vlastně o to, že se během jednoho dne semlelo víc věcí – nemoc, nevyspalost, konflikt s blízkým člověkem a neodkladné pracovní povinnosti. Prostě všechno najednou. V podstatě velký, hlavně psychický stres. Ráno jsem vstala s břichem na vodě, nesnídala jsem. Jediné, co jsem byla schopná pozřít, byl černý čaj. Jenom jsem se v duchu usmívala nad tím, jak mi jindy na snídani záleží.

Protože jsem v noci spala jenom 3 hodiny, bylo mi k tomu všemu nevolno. Další z mých zásad, tentokrát o potřebě kvalitního spánku, zůstala viset kdesi ve vzduchoprázdnu. Pospíchala jsem na vlak a věděla jsem, že si delší dobu nebudu moct koupit žádné jídlo. Ačkoliv mi bylo zle, zároveň jsem věděla, že do sebe potřebuju dostat aspoň něco málo, abych mohla trochu fungovat.

Měla jsem asi 10 minut do odjezdu vlaku, a tak jsem si v místní sámošce koupila nějaké suché sušenky. Mé zásady se sypaly jako domečky z karet, ale já jsem věděla, že je to potřeba. Na nic jiného jsem neměla vůbec pomyšlení. Naopak – při myšlence na ovoce se mi otočil žaludek, ořechy jsem obešla bez povšimnutí, všechno ve mně vzbuzovalo spíš nechuť. Až na ty sušenky. Udělala jsem dobře, protože jsem se pak skutečně trochu probrala.

No a v podobném duchu se nesl celý den – jedla jsem hodně intuitivně, ačkoliv z výživového hlediska by to mělo vypadat jinak. Jedla jsem nepravidelně, jedla jsem málo, ale energeticky vydatněji než obvykle, jedla jsem nevyváženě. A tady se dostávám k pochybnosti z druhého odstavce: Zvládla jsem to tedy, nebo ne? Co je důležitější – důslednost a režim, nebo intuice a spontánnost? Řekla bych obojí. Pro každého trochu jinak. A hlavně – nejdůležitější je kontext. Už od rána, respektive od probdělé noci jsem věděla, že dnešek bude vypadat jinak. Že mi nejspíš nebude dobře a že se tomu budu muset přizpůsobit.

Možná, že je to opět pouze o té již vícekrát zmiňované rovnováze. V některých dnech se zkrátka kyvadlo vychýlí o něco víc. Umění spočívá v tom, nezůstávat ve vychýlení dlouho, ale dokázat se zase vrátit do středu a udržovat balanc. Netrápit se výčitkami, ale přijmout to jako fakt. A proto znovu opakuji úvodní zprávu pro těžké dny: Hlavně klid, naslouchat své intuici a dovolit si překračovat pravidla, pokud cítím, že je to tak správně.

Napsat komentář