Co v zrcadle nevidíme

Už jako malá jsem si velmi přála vidět a vnímat samu sebe zvenku tak, jak mě v reálném čase vidí a vnímají ostatní. Ne v zrcadle, ne jenom od ramen dolů, ne na fotce, ale v celosti a se vším, co ke mně patří, aniž bych si toho třeba byla vědoma. Když mi někdo tohle (Pokračování textu…)

Demotivace aneb když má člověk chuť se na to vykašlat

PRO ZAREGISTROVANÉ ČLENY. Znám takové dny. Když přemýšlím nad tím, co je jejich společným jmenovatelem, těžko se mi nějaký spojovací prvek hledá. Mezi rizikové stavy, v nichž hrozí, že ztratíme motivaci k dodržování nějakého režimu, patří relativně široká škála různých situací. Tedy alespoň podle toho, co jsem vypozorovala sama na sobě a na svých blízkých (Pokračování textu…)

Nároky na tělo versus nicnedělání. Aneb jak nevíme, co dělat, když občas nemůžeme dělat nic.

PRO ZAREGISTROVANÉ ČLENY. Před pár dny jsem šla na dlouhou mrazivou procházku. Už během dne jsem cítila, že mi není úplně nejlíp. Zároveň jsem ale měla čas a příležitost jít se projít, takže jsem na to, že nejsem ve své kůži, příliš nehleděla. Ačkoliv mně tělo dávalo decentními signály najevo, že dneska ta procházka možná (Pokračování textu…)

Večerní přejídání = psychická a fyzická únava + výživové chyby během dne

PRO ZAREGISTROVANÉ ČLENY. Kdyby se někdy někomu chtělo změřit četnost návštěv lednice, nejspíš by mu vyšlo, že nejčastěji do ní koukáme večer. Vracíme se z práce, býváme vyhladovělí a unavení. Vaříme večeři a po večeři nás začínají honit chutě všeho typu. U lednice kroužíme jako můry kolem pouliční lampy. Naše chutě a bažení bývají nejsilnější (Pokračování textu…)