Bez masa a bez mléka aneb proč jsem něco jako vegan. Inspirace, sdílení a povzbuzení.

Na tomhle místě bych se s vámi chtěla podělit o svoje zkušenosti s omezováním potravin živočišného původu. Občas mě mrzí, kolik ostrých a rozvášněných debat kolem této problematiky vzniká, pro mnoho lidí se očividně jedná o téma plné emocí. Ode mě tady nic takového nečekejte, mým cílem je pouze poklidné sdílení a v ideálním případě inspirace, nikoliv agitace.

Před několika lety jsem jedla všechno: maso, mléko, vejce a výrobky z nich. Pak jsem viděla video o životě zvířat ve velkochovech. Nějakou dobu jsem to nechala plavat, ale vrtalo mi to hlavou. A pak jsem mluvila s někým, kdo několik podobných velkochovů sám navštívil. Z jeho výpovědi mi bylo nevolno, a tak jsem vyloučila maso. No a nakonec jsem se o to všechno začala zajímat víc a vyloučila i mléko a vejce.

Nějakou dobu jsem všechno dodržovala celkem striktně, ale můj problematický vztah k jídlu mě často vracel zpátky. Výčitky svědomí mě sužovaly vlastně dvojnásobně: po snědení čokolády mě například mrzelo nejen to, že jsem neodolala a snědla velmi sladkou a tučnou věc, ale taky to, že jsem snědla potravinu vyrobenou z mléka, kterému jsem se chtěla vyhýbat. Občas to pro mě bylo celkem peklo, měla jsem pocit, že to celé vůbec nezvládám a zpronevěřuji se úplně všemu, čemu věřím.

Většinu času jsem zažívala střídavé úspěchy. Někdy jsem o sobě říkala, že jsem vegan, jindy vegetarián a někdy jsem jen mávla rukou a řekla, že se prostě stravuji jinak než ostatní. Před stoprocentními kovanými vegany jsem se dost často styděla, a to i v době, kdy jsem skutečně tak na 95% veganem byla. Jenže těch 5% neúspěchů poutalo mou plnou pozornost a způsobovalo, že jsem se cítila provinile. Měla jsem pocit, že dokud to není stoprocentně černobílé ve smyslu všechno nebo nic, tak to vlastně nemá cenu.

Byl to pro mě celkem boj. Praly se ve mně protichůdné tendence, z nichž první spočívala v ideové a morální rovině a druhá v mém živoucím lidském „anežkovství“ nebo jak to nazvat. Jinými slovy veganství jako rozumový a morální ideál vs. můj osobní každodenní život plný různých emocí, stavů a nálad. Někdy jsem to prostě nedokázala udržet a místo plachtění v ideových výšinách jsem ryla nosem hluboko v zemi. Což mě pak většinou hodně mrzelo.

Zajímavé je, jak výrazně se v tomhle ohledu projevuje lidská individualita. Vzdát se masa mi nedělalo žádné velké potíže, nejvíce jsem bojovala s mléčnými výrobky. Vysvětluji si to jednak jejich vysokou tučností, která pro mě byla lákavá ve chvílích emočního napětí, jednak prostými návyky – mléko, jogurty, sýry (nebo třeba i čokoládu, zmrzlinu nebo smetanové dezerty atd.) jsem mnoho let konzumovala v poměrně velkém množství. Postupem času jsem se přestala mučit výčitkami svědomí a začala se zabývat tím, jak mohu ideály veganství efektivně a funkčně aplikovat na svůj vlastní život. Jak to zkrátka udělat, abych uspokojila jak své morální a etické požadavky, tak i všechno ostatní – preference, chutě, potřeby, režim.

V současné době v podstatě stále balancuji a hledám rovnováhu. Stručně řečeno – s čistým svědomím jím pouze vejce od vlastních slepiček, které běhají po trávě a vidí slunce i sníh, a rodinný med od horských včel, které létají do lesa a na horskou louku. Ostatnímu se vyhýbám, jak nejlépe dovedu. Musím říct, že za těch cca 5 let, co se snažím svou stravu sestavit (mimo jiné) na základě etických principů, jsem např. „nesnědla“ stovky kilogramů masa (průměrný Čech zkonzumuje ročně cca 79 kg), což je pro mě osobně docela příjemný pocit.

No a proč to celé dělám. Jak už jsem psala výše, mou hlavní motivací je v tomhle ohledu snaha o co nejnižší participaci na zbytečném utrpení. Kvalita života je v současné době v některých zemích tak vysoká a spektrum dostupných potravin tak široké, že je možné si svobodně zvolit skladbu vlastního jídelníčku tak, aby pokrýval veškeré potřeby těla i přes vyloučení konkrétních živočišných zdrojů. Patříme mezi státy, které mají obchody nabité k prasknutí a které si mohou vybírat, co hrdlo ráčí. Byla by škoda rozmanitosti, která se nám nabízí, nevyužít. A mluvím o cenově zcela dostupných potravinách.

Do určité míry je omezení živočišných produktů také spontánním důsledkem snahy o zdravý životní styl. Jakmile se začneme zajímat o složení potravin, zjistíme, že řada výrobků z živočišných produktů je doslova zdraví škodlivá. Z těchto důvodů je začneme přirozeně, systematicky a racionálně nahrazovat. K omezení potravin z živočišných zdrojů nás tedy může přivést řada různých motivů – u mě to byly primárně důvody etické, jiný člověk se k podobnému výsledku může „dopracovat“ třeba skrze snahu o posílení zdraví. Cest je mnoho.

Pamatujme, že pro začátek stačí málo. Každá malá změna se počítá a každý krok mimo proud je krokem k tomu, aby se hnuly ledy. Není potřeba propadat panice. Když si člověk vyhledá veganské recepty, často na něj vyskočí jídla plná neobvyklých surovin, o nichž běžný strávník nemá potuchy. Spolu s mnohdy vyhrocenými spory mezi příznivci různých stravovacích směrů to má za následek, že někteří lidé možná skončí dřív, než vůbec začnou. A to je velká škoda pro všechny.

Současný svět se mění závratnou rychlostí. Lidí přibývá a spotřeba potravin stoupá. Uvažujme nad tím, co jíme. Zajímejme se nejen o své vlastní zdraví, ale i o zdraví a vitalitu celého světa. Využijme možností, které se nám nabízejí, k tomu, abychom podporovali Život jako takový. A pokud můžeme, udělejme v rámci svých možností něco aktivně. Někdo má vlastní vajíčka, někdo zahrádku s ovocem a zeleninou, jiný třeba balkon s rajčaty. Někdo nemá ani to, avšak to nejdůležitější, co mu zbývá, je svoboda volby při nákupu potravin.

Dnešní potravinový průmysl je gigantický, nepřehledný a v mnoha ohledech strašidelný. Každé snížení bolesti v jakékoliv podobě má svůj význam, každé odřeknutí potraviny, o níž vím, že její výroba způsobuje velké utrpení a škodu, stojí za to. Každá snaha o modernizaci potravinového průmyslu, změna preferencí výběru potravin nebo „jen“ změna způsobu uvažování o jídle má smysl. Počítá se všechno – veganství, vegetariánství, eko a bio produkty nebo třeba i postoj lidí, kteří zcela nevylučují žádnou konkrétní surovinu, ale pouze omezují množství a zajímají se o kvalitu života daného zvířete.

Kdo ví, co si pro nás budoucnost chystá. Možná, že přijde den, kdy budeme platit mnohonásobně víc nejen za jídlo, ale i za vodu. A možná, že to nebude vzhledem k současné spotřebě trvat tak dlouho. Dělejme něco, dokud je čas, a dělejme něco, i kdyby bylo už pozdě. Lidé jsou úžasně chytré bytosti, které dokážou zázraky. Pojďme to zkusit spolu, není to tak těžké. A když to nepůjde, zkusíme to jinak. Nikde není psáno, že existuje pouze jediný způsob. Ačkoliv se může zdát, že jedinec nezmůže nic, je to právě jedinec, kým to všechno začíná. Přeji nám všem, aby se nám to povedlo.

Napsat komentář