Když je nadváha zdrojem smutku a trápení

Mnoho lidí je na tom hůř, než my. To všichni moc dobře víme. Je nám jasné, že pokud jsme obecně relativně zdraví a k tomu máme „pouze“ nadváhu, dohromady si vlastně nemáme nač stěžovat. Víme, že po světě chodí lidé, kteří mají k trápení mnohem vážnější důvody. Jenže leckdy si tohle můžeme říkat pořád dokola – a stejně nám to nepomůže. Realita je totiž taková, že pro některé z nás je naše tělo s nadváhou (i když jinak relativně zdravé) zdrojem vnitřní bolesti.

O co vlastně jde? V podstatě o to, že naše tělo nesplňuje nároky, které na něj máme. Že jsme si pro něj vysnili kategorie, do kterých se nám ho dlouhodobě nedaří vměstnat. Někdy máme pocit, že nezapadáme, že se vyčleňujeme z kolektivu, že nejsme svým okolím přijímáni tak, jak bychom mohli být, kdybychom vypadali jinak. Toužíme být jiní, než jsme – a jsme z toho nešťastní.

Možná je na tom kus pravdy. Možná se na nás naše okolí skutečně dívá kriticky, možná jsme se kvůli své nadváze setkali s reálným odmítnutím. Takové věci se skutečně dějí, svět kolem může být neúprosně kritický – a je neuvěřitelné, jak málo stačí k tomu, abychom se za své tělo začali stydět: kritický pohled, jízlivá poznámka, ironický úškebek. Ať už se setkáme s čímkoliv, neznamená to, že bychom si názor toho druhého museli vzít nutně za svůj. Neznamená to, že bychom se na sebe měli začít dívat očima toho, kdo nás odmítá – což je přesně to, co tak často děláme.

Tlak okolí – ať už jím máme na mysli nejbližší rodinu nebo společnost jako takovou – opravdu dokáže být silný. Navíc působí do velké míry podvědomě a můžeme mu podléhat i tehdy, když nás kvůli naší nadváze nikdo objektivně nekritizuje. Bohatě nám k tomu stačí mediální masáž všude kolem. Otázkou není, jak tomuhle všudypřítomnému tlaku zabránit, otázkou je, jak se s ním vyrovnat a jak v sobě najít oporu pro chvíle, kdy se cítíme slabí.

1) Pokud se kvůli své nadváze trápíme, zkusme si nejprve odpovědět na otázku, co přesně nás zraňuje. Někoho víc zraňuje kritika okolí, jiný se cítí být přehlížen nebo odmítán, dalšího trápí, že se nelíbí sám sobě.
2) Zamysleme se nad tím, co skutečně a upřímně chceme: Chceme se změnit? Nebo naopak potřebujeme na chvíli úplně vydechnout a přestat se svou nadváhou trápit?
3) Co by nám v našem trápení mohlo reálně pomoct? Co můžeme teď a tady (dnes, zítra, zkrátka v dohledné době) udělat pro to, aby nám se sebou samými bylo líp?
4) Co pro sebe můžeme udělat v dlouhodobém horizontu? Co bychom potřebovali – a jak to budeme realizovat?

Naučit se mít sám sebe rád – ať už s nadváhou nebo bez – je běh na dlouhou trať. Odpovědí na otázku, jak to udělat, je tolik, kolik je na světě lidí. Jediné, co platí obecně, je snad jen prostě to nějak zkusit a počkat, co se bude dít. Procházka, pravidelné cvičení, úprava stravy, psychoterapie, odpočinek, četba… Možností je nepřeberné množství. Na začátek se rozhodně vyplatí naslouchat sám sobě, vnímat své pocity a potřeby. To je rozcestník, odkud se pak můžeme vypravit dál.

Napsat komentář